|
|
||||
|
Nové články Zpravodajství Kronika PORGská Ankety Rozhovory Výkřiky do tmy Knižní koutek Počítačové hry Praskající bubínky Literární patvary Křeče bránice Ostatní články Fotografie Downloady Freeware hry Programy Wallpapery Zajímavé odkazy Adresář e-mailů Redakce Echa Obsahy |
Kim Stanley Robinson - Rudý Mars Knihu od nepříliš známého sci-fi autora Kima Stanleyho Robinsona, což je u nás způsobeno především opomíjením ze strany vydavatelství, neboť autor je to bezesporu kvalitní, mi otec vybral k Vánocům ne až tak z důvodu lákavého nápisu Román získal v roce 1993 cenu Nebula či vyjádřením A.C. Clarka Ohromující kniha… Nejlepší román o osídlování Marsu, který byl kdy napsán… Měl by být povinnou četbou kolonistů příštího století… na obálce, ale hlavně proto, že kdysi překládal knihu Icehenge, jejímž autorem nebyl nikdo jiný, než právě Kim Stanley Robinson. Po důkladném pročtení této sedm set stran čítající bichle mu mohu jen pogratulovat k jeho úsudku (nebo to byla šťastná ruka? Kdo ví… :o) a i když budu v konečném hodnocení oproti panu Clarkovi o poznání střízlivější, mohu Rudý Mars jen a jen doporučit. Země je přelidněná, topí se v problémech a skutečná moc je v rukou nadnárodních korporací. Tento scénář jsme tu měli už nespočetněkrát, tentokrát ovšem přicházejí USA a Rusko se společným radikálním krokem. Společnými silami staví obrovskou vesmírnou loď Ares a vysílají ji spolu s první stovkou kolonistů a velkými zásobami surovin na Mars. Osoby jako John Boone (první muž na Marsu), Frank Chalmers, Maja Totjovová, Arkadij Bogdanov, Ann Claybornová, Hiroko Ai či Michel Duval se mají už brzy stát celebritami, které se svou popularitou mohou měřit s prezidentem Spojených států, osobami, které budou hýbat životy prvních marsovských měst. Osudy posádky sledujeme už od startu Aresu a můžeme tak získat přehled o vztazích a povahách hlavních hrdinů, poznáváme milostný trojúhelník Maja - Frank - John, podivínského Arkadije, pracovitou a naivní Nadju, Ann zamilovanou do rudé koule hornin jménem Mars, ambiciózní kapitalistku Phyllis, geniální bioložku Hiroko, psychologa Michela i další osoby. I díky Arkadijovým mantra testům Ares úspěšně přistává a tím končí i druhá část knihy nazvaná Cesta vesmírem, kterou vypráví Maja Totjovová. Očima Nadjy Černyševské, milenky Arkadije Bogdanova, sledujeme v části Zkouška ohněm výstavbu prvního města, základny v Underhillu, první spory ohledně toho, zda a jak terraformovat Mars, které probíhají mezi fanatickým Saxem Russelem, který orzmisťuje větrná kola přeměňující větrnou energii v teplo, na orbit věší zrcadla odrážející sluneční světlo a raduje se z tání permafrostu, a Ann Claybornovou, která se zamilovala do Marsu takového, jaký je, a nehodlá připustit sebemenší změnu. Stesk po domově je krom názvu další kapitoly i pocit, kterým trpí Michel Duval, jediný psycholog na planetě. A když je doktor nemocný, těžko sám sebe vyléčí… Záchranu tento sympatický Francouz nalézá u Hiroko Ai, se kterou utíká a zakládá první skrytou kolonii. Vlnu přistěhovalců nelze zastavit, ale o to se ani John Boone v kapitole Skryté zbraně nesnaží. Větší problém je, že dochází k sabotážím. John se stává prvním detektivem Marsu a v rámci spolupráce se Saxem Russelem objevuje díky Arkadijovi ohromující rozsah marsovského undergroundu. Je ovšem zabit při festivalové noci, aby se téměř neomezeným vládcem planety mohl stát Frank Chalmers. Na jeho hlavu se však valí jeden problém za druhým: podmínky imigrantů jsou ještě horší než špatné, ze Smlouvy o Marsu se stává bezcenný kus papíru a drzost, s jakou ji společnosti překračují, je až do očí bijící. A pak je tu "královna Marsu" Phyllis se svým vesmírným výtahem. Když Arkadij Bogdanov zahájí revoluci, vymyká se situace Frankovi definitivně z rukou… Rudý Mars je v mnoha aspektech fascinující kniha. Jde o science-fiction v tom nejlepším smyslu slova: na základě údajů z marsovských sond, které si autor pečlivě prostudoval, vytvořil poutavý příběh a realistickou vizi světa budoucnosti. Libůstky jako vesmírný výtah nebo moderní psychologie pak potěší každého skalního scifistu. Stejně tak propracované jsou ovšem i postavy. Fakt, že je každá kapitola vyprávěna z pohledu někoho jiného, dává knize slušnou variabilitu - a že je to třeba, protože 700 stran je slušná porce i pro otrlého maniaka jako jsem já. A ono těch sedm set stran je největším problémem Rudého Marsu - mnohokrát jsem se přistihl, že počítám, kolik stran mi zbývá do konce kapitoly, že bezděky přeskakuji odstavce i celé stránky. Soudím, že kdyby kniha měla stránek 500, zhola nic by se nestalo, ba spíš by byla daleko čtivější. Další výhrady mám ke korektorovi. Překlep rozhodně není v Rudém Marsu výjimečným zjevem a byť na větší gramatické hrubky jsem nenarazil, chyba v záhlaví cca osmdesáti stránek o něčem svědčí. Neméně velkým prasetem je typograf, který knihu vysázel, jistý pan André. Nebojím se použít tohoto silného výrazu, neboť když jsem viděl odstavce začínající uprostřed věty a zničehonic se objevující písmena rozdílného řezu (část slova je napsána kurzívou, část normálně!!!), pořádně jsem vypěnil. Ovšem i tak vám Rudý Mars doporučím. Není tak zásadní kniha, jak by se dle výkřiků AFSF a Arthura C. Clarka mohlo zdát, ale kvalitní sci-fi to rozhodně je.
Autor článku: Tomáš Krajča
|